Veselé Vánoce! Doufám, že se máš dobře! Dnes pro tebe máme s týmem slowczech zajímavou epizodu – vánoční epizodu. Lenka, Míša, Ema a já, Eliška, mluvíme o tom, jak slavíme Vánoce. Co děláme na Vánoce? Kde jsme? Jak a kde jsme slavily Vánoce minulý rok – Lenka byla v Hondurasu, Míša byla v Číně…

A taky pro tebe máme dárek. Michaela pro tebe má taky dárek. Pozor, ne Míša, ale Michaela. Pravdou je, že Ema se taky jmenuje Míša, ale říkáme jí Ema. Máme totiž v týmu slowczech Lenku, Petru, Veroniku, Jindru, mě – Elišku a potom Míšu, Míšu a Míšu. A tak se jedna Míša jmenuje Míša, druhá Míša se jmenuje Ema a třetí Míša se jmenuje Michaela. No,… A tak Michaela pro tebe má na www.slowczech.com dárek – PDF dokument na téma Vánoce. Je to první PDF dokument. Příští rok budou další! Paráda, že jo!

Tady si stáhni si Michaely PDF dokument “slowczech vánoční kvíz”.

Ale teď už k našemu tématu – jak slowczech slaví Vánoce? Nejdříve mluví Lenka, potom Míša, potom Ema a nakonec já. Tak hezký poslech, jdeme na to…

Když jsem byla dítě, slavili jsme Vánoce já, můj bratr, maminka, dědeček a babička. Dneska moji prarodiče – babička a děda – už bohužel nežijou a slavíme Vánoce jenom já, maminka a bratr. Jsem dospělá, ale na Štědrý den, Boží hod Vánoční (25.12.) a na Štěpána (26.12.) jezdím domů. Moje rodina je malá, a proto myslím, že je dobrý nápad, když slavíme spolu s bratrem a s maminkou. 

Každý rok jsem byla na Vánoce doma. Jenom jednou ne! To jsem totiž cestovala a žila rok v Jižní a Střední Americe. V roce 2017 jsem slavila Vánoce v Hondurasu a to bylo moc zajímavé. Bylo to dost jiné! Bylo velké teplo a hrála veselá, rychlá, taneční hudba. Byla to velká párty! Normálně doma v České republice jsou Vánoce klidné. Jak slavím Vánoce? Jíme kapra a bramborový salát (mňam!), pijeme víno nebo lokální pivo. Na konci večeře se můj bratr jde podívat, jestli přijel Ježíšek a nechal u nás doma dárky. Jaká náhoda! Každý rok Ježíšek opravdu přijel! Tak jdeme ke stromečku, kde jsou dárky zabalené v barevném papíru, a jdeme na to! Jdeme se podívat, jaké dárky nám Ježíšek přinesl. Povídáme si, diskutujeme a smějeme se. Když jsou všechny dárky rozbalené, díváme se na televizi. Většinou se díváme na nějakou tradiční českou pohádku. Potom jdeme spát. Je to velmi klidný, rodinný večer. Jak říkám, dost jiné, než v Hondurasu. V Hondurasu jsem měla večeři, pak jsme si dali dárky a tancovali jsme. Poté moje honduraská rodina řekla: ”Jdeme někam. Jdeme tančit do klubu!” Takový kulturní šok. Upřímně, pro mě není problém být na Vánoce v zahraničí. Tradice jsou fajn, ale změna mi nevadí. Doufám, že někdy zase zažiju nějaké exotické Vánoce, ale být doma v České republice s rodinou je taky moc dobré.

Když jsem byla malá holka, slavila jsem Vánoce s maminkou, tatínkem a mojí sestrou. Ráno jsem vstala brzy a zdobili jsme stromeček. Měli jsme psa, který byl celý den nervózní, protože věděl, že se děje něco speciálního = že to není normální den. Maminka vařila oběd, který byl každý rok stejný: jedli jsme česnekovou polévku. Po obědě jsme šli s rodinou na dlouhou procházku, která končila na náměstí. Žili jsme v malém městě, kde jsme se všichni navzájem znali. Tradičně jsme se každý rok sešli na náměstí, kde jsme pili svařák, teplé víno, a povídali si u velkého stromečku. S kamarádkami jsme si daly dárky. Těšila jsem se vždycky domů, protože tam bylo teplo. Venku byla velká zima, ale krásná atmosféra. Vždy jsme večeřeli tradičního smaženého kapra, bramborový salát a rybí polévku. Město, kde jsem se narodila, je v jižních Čechách, kde máme hodně rybníků a taky hodně ryb. Jíme tam ryby docela často, je to naše tradice. Po večeři jsme s rodinou šli ke stromečku, kde jsme našli dárky, které nám přinesl Ježíšek. Ježíšek byl hodný a vždy přinesl dárek i psovi. Pes měl velkou radost! Potom jsme se dívali na české pohádky a u toho jedli cukroví a taky ananas. Nevím, proč jsme měli takovou tradici, ale pamatuju si, že byl vždy kyselý a moc mi nechutnal. Další den jsme vždy ráno jeli k babičce a dědečkovi, kde jsme se podívali, jaké dárky dostali oni.

Teď už jsem velká holka a Vánoce už moc neslavím. Většinou dostanu jenom jeden malý dárek, ale to mi nevadí. Dvakrát jsem byla na Vánoce v zahraničí. Jednou v Jordánsku, kde se mi moc líbilo, protože tam bylo teplo! Minulý rok jsem byla v Číně, kde se Vánoce neslaví. Moji studenti měli ten den zkoušku a já jsem musela být ve škole celý den. Večer mi ale studenti přinesli dárky a udělali jsme si malé Vánoce v mém bytě. Bylo to moc fajn. Protože věřím, že není důležité, jaký dostaneš dárek, ale s jakými lidmi jsi. 

Já slavím Vánoce vždycky s rodinou. Je to krásný čas, kdy můžeme být všichni spolu. Na 24.12., tedy na Štědrý den, jsem většinou se svým přítelem, maminkou a bratrem.  Jak vypadá náš typický Štědrý den? Ráno balíme dárky a připravujeme oběd. K obědu jíme zelňačku. Zelňačka je speciální polévka se zelím a bramborami. Ale pozor! Nesmí v ní být maso, protože se říká, že jinak neuvidíme na zdi « Zlaté prasátko ». « Zlaté prasátko » je symbol štěstí. A protože chceme vidět « Zlaté prasátko », tak nejíme k obědu maso. Jako malá holka jsem vždycky viděla prasátko a myslela jsem si, že je to pravda. Bohužel jsem pak viděla, že maminka dělala prasátko zrcátkem (malým zrcadlem). Po obědě vždycky jdeme na procházku do lesa. Když se vrátíme domů, začínáme připravovat večeři. Mezitím nosíme dárky pod stromeček. Většinou je pod stromečkem hodně dárků a moje maminka vždycky říká : « Já jsem byla nejhodnější, takže ty dárky musí být moje ». Pak večeříme. K večeři jíme rybí polévku a rybu  (kapra nebo lososa) s bramborovým salátem. Jíme většinou hodně brzo, asi v 5 hodin, protože se těšíme na dárky. Taky respektujeme tradici, že nikdo nesmí odejít od stolu dřív, než dojí (dokončí) své jídlo. Po večeři uklízíme nádobí. Jako malá holka jsem neměla ráda uklízení nádobí, protože jsme neměli myčku a uklízení bylo strašně dlouhé. Trvalo třeba hodinu. Musím říct, že dřív jsem se těšila hlavně na rozbalování dárků (To byly dárky pro mě.), ale dneska mám radost hlavně z toho, že můžu někomu dárek dát (darovat) a že on má pak z dárku radost. Dárky rozbaluje vždy nejmladší člověk v naší rodině. U nás je to bratr. Dárky vždy rozbalujeme postupně, jeden a pak druhý. Rozbalování tedy trvá hodně dlouho, někdy až 3 hodiny. Při rozbalování dárků se hodně smějeme, ale někdy taky brečíme, například když si rozbalíme dárek, který se nám hodně líbí. O půlnoci (ve 24 hodin) chodíme do kostela . Vánoce jsou pro mě symbolem klidu, pohody a rodiny. Tento rok je komplikovanější kvůli koronaviru, tak doufám, že budeme letos zdraví a potkáme se u stromečku všichni!   

Když jsem byla malá, slavili jsme Vánoce jen já, maminka, tatínek a bratr. Dnes je to jiné, jsme dospělí. Když jsme na Vánoce ve Francii, celá velká francouzská rodina je spolu – to je 10 lidí. Ve Francii mám ráda výborné jídlo a vynikající pití. Večeře trvá 5 hodin, to je super! Mňam! Ale lepší jsou pro mě české Vánoce. Dnes jsme dospělí, ale slavíme Vánoce stejně jako když jsme byli děti. 

Řeknu ti, co děláme 24. 12. Večeře začíná kolem 18:30. Jíme lososa nebo pstruha s grilovanou zeleninou. Pijeme víno. Jako dezert jíme mandarinky a cukroví. Na konci večeře se jde maminka podívat do obýváku ke stromečku, jestli už u nás byl Ježíšek. Za minutu přijde zpátky a říká: “Ježíšek u nás ještě nebyl, musíme počkat.” A tak diskutujeme a pijeme víno. Potom tatínek říká: “Jakube (to je můj bratr), jdi se podívat, jestli už u nás byl Ježíšek.” Za minutu Jakub přijde a říká: “Ježíšek u nás ještě nebyl, musíme počkat.” A tak diskutujeme dál a pijeme víc vína. Potom se jdu podívat já, jestli u nás už byl Ježíšek. Pssst, samozřejmě každý člověk, který se jde podívat ke stromečku, dá pod stromeček dárky pro ostatní. Ale hrajeme hru a říkáme, že dárky nosí Ježíšek. Je to moc milé, miluju tuto hru! Taky musíme nechat otevřené okno pro Ježíška! Nakonec jde do obýváku tatínek a za minutu slyšíme “cink cink cink” a tatínek říká: “Ježíšek!” A tak si vezmeme sklenky vína a jdeme do obýváku rozbalovat dárky. Dárky rozdává vždy ten nejmladší. Dnes to je můj partner Eloi. Na každém dárku je jméno, Eloi vidí například jméno “Jakub”, dá dárek Jakubovi a všichni se díváme na Jakuba a čekáme, až otevře dárek. Otevírání/rozbalování dárků trvá asi dvě hodiny. K tomu pijeme víno, diskutujeme, hrajeme si, smějeme se, jíme cukroví. Kolem jedné hodiny ráno jdeme spát. Co mám nejraději? Nejraději mám tu vánoční atmosféru. Klid, pohoda, rodina a samozřejmě čokoláda a víno. Jo jo, la vie est belle. Život je krásný