Ahoj, vítej u další epizody ze série Rozhovory s Čechy neboli rozhovory v “Real Czech”. Poslechni si náš rozhovor.Dnes budu mluvit se svým dědou. Jestli chceš, odpověz na moje otázky. Správné odpovědi ti řeknu na konci dnešní epizody:
Otázky jsou

* Jak se jmenuje dědův pes?
* Kdo je Hanka?
* Co děda momentálně čte?

A ted si poslechni rozhovor…
***
Tak hezký den, tady je Petra, zdravím Vás a dnes je tu se mnou můj milý děda.
Dědo, vítej.
 
No, ahoj Petro.
 
Dědo, já bych se ráda zeptala, jak vypadá takový běžný den…důchodce.
Děda už je důchodce….
 
No, já bych začal tak…že mám podobné pocity jako svatý Jeroným, když se ho ptali, jak velká je…jak je velká …. jeho zem Palestina. No, ale to asi Tě nebude zajímat.
Proč ne.
Nevím, co bych Ti k tomu měl říct, je to velice jednoduché, takové možná až ploché…ten den spočívá v tom, že člověk ráno vstane…zjistí, že žije, posadí se na kraj postele…zacvičí si…pomodlí se…a jde vykonávat různé potřeby. A nejvíce času tráví potom v koupelně a v kuchyni. A tomu dá vlastně celé odpoledne.
Pardon. Celé dopoledne.
Poněvadž si připraví snídani, to mu chvíli trvá…potom se nají…a jde do obývacího pokoje…vezme si knížku…chvíli čte…často se mu stane, že u toho usne….aha:-) a když se probudí, tak opět chvíli čte…pak zjistí, že je poledne…tak vezme pejska…a jde s ním na procházku.
Jak vypadá….Tak asi vypadá  (ano) dopoledne člověk, který už je dost starý.
 
Ehm. A…jakou snídani si rád připravuješ?
Co máš rád?
 
Většinou si dávám krajíček chleba,který si namažu někdy máslem…někdy nějakou pomazánkou…mám rád k tomu hodně zeleniny…tak si nakrájím trošku papriky…i rajčátko si k tomu ukrojím jedno…no, nebo nakrájím…okurek…tu hadovku…se tomu říká…tak kousek, tak řekněme 3 – 4 centimetry, nakrájím si to na kolečka…a pórek. Tak taky tak nějak na ty..tak asi ty 3-4 centimetry…no a to..to je moje snídaně. K tomu trošku čaje. Ehm.
 
Když přijdeš z té procházky s pejskem, tak co potom…jak  je to dál?
 
Tak ošetřím pejska…to znamená, že buď ho …buď mu utřu jenom packy…někdy ho učešu, což mi taky chvíli trvá…no a potom odejdu do obývacího pokoje…a přemýšlím, co budu dělat.
No, tak většinou to končí u toho, že si zase vezmu nějakou tu knížku nebo rozečtenou knížku, třeba teď mám rozečtenou Sofiinu volbu…no a nevím, co si o tom mám myslet…hm…je to taková zvláštní knížka…hm…která pojednává o polském děvčeti, které prožilo koncentrační tábor, dostalo se do Ameriky po válce, přežilo ten tábor…no a má tam různé vztahy…a nemůžu se dobrat konce.
 
Ehm.
 
Vždycky přemýšlím, jestli už toho nechám nebo tu knížku dočtu.
 
Mě se někdy stává, že mám rozečtených třeba víc knížek najednou…stává se Ti to  taky?
 
 No…to mám. To mám.
 
Dobře.
Jak velkou roli hraje televize v životě důchodce?
 
No…dost, dost velkou bych řekl.
 
Aha.
 
Televizi, tu si zapínám většinou tak kolem čtvrt…mezi čtvrtou  a pátou hodinou, mám tam nějaký ten seriál, který sleduju už delší dobu, no a pak si…mimo jiné mám potom vybrané nějaké programy, velice rád se dívám na Art, no a dnes se zrovna těším na to, že tam dávají přenos vídeňských filharmoniků z Schonnbrunu.
 
Tak jestli dobře rozumím, tak Art se zaměřuje na kulturu.
 
Ano.
 
Máš rád kulturu.
 
Mám…a má to akorát jednu nevýhodu, že druhý den už si nepamatuju,