Míša hraje na kytaru. Já hraju na klavír. Popravdě, teď nehraju na klavír tak často. Skoro nikdy. Ale když jsem byla malá, hrála jsem na klavír skoro pořád. Jak jsem se naučila hrát na klavír? Když jsem byla malá, neměla jsem YouTube. Měla jsem paní učitelku a papírové noty.
Dneska ti řeknu, jak jsem se naučila hrát na klavír. Ale taky ti řeknu, že jestli máš rád(a) slowczech, prosím, podívej se na www.patreon.com/slowczech. Budeme moc rádi, když budeš naším Patronem. Co to znamená? To jsou nové mikrofony, nové zelené background pro videa, víc zábavy, víc kvality, víc obsahu! To je dobrý, ne? Ale teď šup šup, jdeme na to, jdeme na epizodu o tom, jak jsem se naučila hrát na klavír.
Začala jsem hrát na klavír, když mi bylo 6 let. Takže to je 25 let zpátky. Chodila jsem do speciální hudební třídy. Na základní škole byla jedna speciální třída – všechny děti hrály na hudební nástroj a tancovaly. Byla to zábava. Každé dítě muselo hrát na hudební nástroj. Někdo hrál na flétnu, někdo na violoncello, někdo na kytaru, někdo na casio, někdo (jako já) na klavír.
Jako malá jsem nechtěla trénovat, nechtěla jsem cvičit. Rodiče mě nutili cvičit. Rodiče mi říkali: Musíš! Oni mě nutili. Když mi bylo 6 a 7 let, měla jsem jednu lekci týdně. Potom jsem měla dvě lekce týdně. Každá lekce měla 25 minut. A později jsem měla 40 minut a pak i 60 minut.
Moje učitelka byla skvělá. Jako malá jsem to neříkala. Ale dneska to vím. Byla to mladá absolventka konzervatoře. Byla jsem, myslím, její první studentka. Chodila jsem na základní uměleckou školu (= ZUŠ). To je škola, kde můžeš hrát na hudební nástroje, tancovat, učit se teorii hudby, kreslit, malovat, pracovat s modelínou a hlínou… Je to škola pro děti. Chodíme tam odpoledne. Na základní umělecké škole byly, myslím, 3 učitelky na klavír. Dvě postarší učitelky (slovo postarší je eufemismus pro “staré”, jako anglicky neříkáme old ale eldery people)… Takže dvě postarší učitelky a jedna mladá učitelka. Dodnes si pamatuji její jméno. Jmenovala se Michaela Kaftanová. Ale to bylo víc jak 20 let zpátky. Dnes se jmenuje jinak, je vdaná. Taky si pamatuju, že byla vysoká, hubená a hlavně měla krásné husté černé vlasy do pasu. Opravdu husté vlasy. Ne jemné nebo řídké. Ale opravdu husté vlasy. Chtěla jsem mít vlasy jako ona. Dneska se mi líbí moje vlasy. Miluju svoje vlasy. Mám husté blonďaté vlasy. Ale zpět k tématu…

Často jsem měla koncerty. Měli jsme absolventské koncerty. Měli jsme koncerty během roku. Dvakrát za rok jsme měli soutěže. Taky jsme měli na konci roku zkoušky. Mám hodně diplomů. Často jsem byla první. Byla jsem taky jednou v regionálním kole soutěže. Už nevím, jestli jsem skončila třetí nebo čtvrtá… Už nevím.
Nikdy jsem moc netrénovala. Někdy paní učitelka Michaela poznala, že jsem netrénovala. To znamená, že jsem hrála a ona viděla a cítila, že jsem netrénovala. Protože když chceš dobře hrát, musíš trénovat ideálně každý den. Někdy jsem ale moc netrénovala. Hrála jsem písničky a zpívala. Na Vánoce jsem hrála koledy. Moc mě bavily písničky. A nebavila mě klasická hudba jako Chopin, Suk, Debussy, Beethoven, Smetana, Bach,… Chopin, Beethoven – to nejsou písničky. To jsou skladby. To správné slovo je skladba. Pokud je to skladba pro trénink, je to “etýda”/etuda.
Dneska se mi líbí všechno. Hraju jak písničky, tak klasické skladby. Bohužel ale nehraju moc často. Přestala jsem chodit na základní uměleckou školu, když jsem odešla na univerzitu. Takže jsem chodila na základní uměleckou školu od 6 do 19 let. Potom jsem odešla na univerzitu do Ostravy. A piano nešlo se mnou. Piano zůstalo doma u rodičů. Měla jsem piano Petrof. Petrof je česká značka. Znáš značku pian a klavírů Petrof? Je to největší evropská firma na klavíry a piana. Každý rok produkuje asi 14 000 pian a klavírů. Wow! 14 000. Exportuje do asi 60 zemí v celém světě.