Veselé Vánoce! Doufám, že se máš dobře! Dnes pro tebe máme s týmem slowczech zajímavou epizodu – vánoční epizodu. Lenka, Míša, Ema a já, Eliška, mluvíme o tom, jak slavíme Vánoce. Co děláme na Vánoce? Kde jsme? Jak a kde jsme slavily Vánoce minulý rok – Lenka byla v Hondurasu, Míša byla v Číně…
A taky pro tebe máme dárek. Michaela pro tebe má taky dárek. Pozor, ne Míša, ale Michaela. Pravdou je, že Ema se taky jmenuje Míša, ale říkáme jí Ema. Máme totiž v týmu slowczech Lenku, Petru, Veroniku, Jindru, mě – Elišku a potom Míšu, Míšu a Míšu. A tak se jedna Míša jmenuje Míša, druhá Míša se jmenuje Ema a třetí Míša se jmenuje Michaela. No,… A tak Michaela pro tebe má na www.slowczech.com dárek – PDF dokument na téma Vánoce. Je to první PDF dokument. Příští rok budou další! Paráda, že jo!
Tady si stáhni si Michaely PDF dokument “slowczech vánoční kvíz”.

Ale teď už k našemu tématu – jak slowczech slaví Vánoce? Nejdříve mluví Lenka, potom Míša, potom Ema a nakonec já. Tak hezký poslech, jdeme na to…
Lenka:
Když jsem byla dítě, slavili jsme Vánoce já, můj bratr, maminka, dědeček a babička. Dneska moji prarodiče – babička a děda – už bohužel nežijou a slavíme Vánoce jenom já, maminka a bratr. Jsem dospělá, ale na Štědrý den, Boží hod Vánoční (25.12.) a na Štěpána (26.12.) jezdím domů. Moje rodina je malá, a proto myslím, že je dobrý nápad, když slavíme spolu s bratrem a s maminkou. 
Každý rok jsem byla na Vánoce doma. Jenom jednou ne! To jsem totiž cestovala a žila rok v Jižní a Střední Americe. V roce 2017 jsem slavila Vánoce v Hondurasu a to bylo moc zajímavé. Bylo to dost jiné! Bylo velké teplo a hrála veselá, rychlá, taneční hudba. Byla to velká párty! Normálně doma v České republice jsou Vánoce klidné. Jak slavím Vánoce? Jíme kapra a bramborový salát (mňam!), pijeme víno nebo lokální pivo. Na konci večeře se můj bratr jde podívat, jestli přijel Ježíšek a nechal u nás doma dárky. Jaká náhoda! Každý rok Ježíšek opravdu přijel! Tak jdeme ke stromečku, kde jsou dárky zabalené v barevném papíru, a jdeme na to! Jdeme se podívat, jaké dárky nám Ježíšek přinesl. Povídáme si, diskutujeme a smějeme se. Když jsou všechny dárky rozbalené, díváme se na televizi. Většinou se díváme na nějakou tradiční českou pohádku. Potom jdeme spát. Je to velmi klidný, rodinný večer. Jak říkám, dost jiné, než v Hondurasu. V Hondurasu jsem měla večeři, pak jsme si dali dárky a tancovali jsme. Poté moje honduraská rodina řekla: ”Jdeme někam. Jdeme tančit do klubu!” Takový kulturní šok. Upřímně, pro mě není problém být na Vánoce v zahraničí. Tradice jsou fajn, ale změna mi nevadí. Doufám, že někdy zase zažiju nějaké exotické Vánoce, ale být doma v České republice s rodinou je taky moc dobré.
Míša:
Když jsem byla malá holka, slavila jsem Vánoce s maminkou, tatínkem a mojí sestrou. Ráno jsem vstala brzy a zdobili jsme stromeček. Měli jsme psa, který byl celý den nervózní, protože věděl, že se děje něco speciálního = že to není normální den. Maminka vařila oběd, který byl každý rok stejný: jedli jsme česnekovou polévku. Po obědě jsme šli s rodinou na dlouhou procházku, která končila na náměstí. Žili jsme v malém městě, kde jsme se všichni navzájem znali. Tradičně jsme se každý rok sešli na náměstí, kde jsme pili svařák, teplé víno, a povídali si u velkého stromečku. S kamarádkami jsme si daly dárky. Těšila jsem se vždycky domů, protože tam bylo teplo. Venku byla velká zima, ale krásná atmosféra. Vždy jsme večeřeli tradičního smaženého kapra, bramborový salát a rybí polévku. Město, kde jsem se narodila, je v jižních Čechách, kde máme hodně rybníků a taky hodně ryb. Jíme tam ryby docela často, je to naše tradice. Po večeři jsme s rodinou šli ke stromečku,